ZÁKLADNÍ ZÁKON PHOENIX UNION

PREAMBULE

Phoenix Union vzniká jako svobodné společenství samostatných magických řádů, covenů, tradic, škol a dalších organizovaných magických společenství.

Jejím účelem není sjednocovat jejich nauky, rušit jejich rozdíly ani vytvářet nadřazenou tradici.

Phoenix Union spojuje organizace, které se rozhodly zachovat vlastní cestu a současně přijmout závazek vzájemné ochrany.

Každý člen zůstává svrchovaný.

Každý člen odpovídá za vlastní tradici.

A žádný člen Phoenix Union nezůstává při napadení sám.

HLAVA I · PHOENIX UNION

Článek 1 — Povaha Unie

Phoenix Union je aliancí nezávislých členských organizací.

Členstvím nevzniká nadřízenost Phoenix Union nad vnitřními záležitostmi člena.

Každá členská organizace si zachovává zejména:

• vlastní nauku,
• vlastní magickou tradici,
• vlastní hierarchii,
• vlastní iniciační systém,
• vlastní pravidla,
• vlastní majetek,
• vlastní vedení,
• vlastní rituální a magické postupy.

Phoenix Union nesmí rozhodovat o tom, kdo má vést členskou organizaci.

Vnitřní spor členské organizace není sporem Phoenix Union, pokud přímo nezasahuje práva nebo bezpečnost jiných členů Unie.

HLAVA II · RADA PHOENIX

Článek 2 — Složení Rady

Nejvyšším společným orgánem Phoenix Union je Rada Phoenix.

Každou členskou organizaci zastupuje v Radě výhradně její aktuální nejvyšší představitel.

Označení funkce není rozhodující. Může jít zejména o velekněze, velekněžku, velmistra nebo jinou nejvyšší autoritu podle tradice člena.

Každá členská organizace má jeden hlas.

Mandát člena Rady:

• nelze delegovat,
• nelze převést,
• nelze zastupovat.

Článek 3 — Změna nejvyššího představitele

Phoenix Union neustanovuje náhradníky členů Rady.

Nemůže-li nejvyšší představitel svou funkci vykonávat, je výhradní záležitostí příslušné organizace, aby podle vlastních pravidel vyřešila své vedení.

Osoba, která se podle pravidel členské organizace stane jejím novým nejvyšším představitelem, tím získává její místo v Radě Phoenix.

HLAVA III · ZÁVAZEK KOLEKTIVNÍ OCHRANY

Článek 4 — Základní závazek

Členstvím v Phoenix Union každá organizace přijímá závazek poskytnout jinému členu pomoc při řádné aktivaci Protokolu Phoenix.

Tato pomoc není dobrovolným gestem.

Je členskou povinností.

Článek 5 — Jednota cíle, svoboda prostředků

Phoenix Union stanovuje společný ochranný cíl.

Nestanovuje však členům jednotnou magickou techniku.

Každá organizace pracuje prostředky vlastní tradice, pokud tento zákon nebo rozhodnutí Rady pro konkrétní režim nestanoví jinak.

Platí zásada:

Jeden cíl. Mnoho tradic.

HLAVA IV · AKTIVACE PROTOKOLU PHOENIX

Článek 6 — Aktivační autorita

Protokol Phoenix může za členskou organizaci aktivovat výhradně její nejvyšší představitel.

Nikdo jiný nemůže Phoenix jménem člena aktivovat.

Článek 7 — Oznámení incidentu

Aktivující představitel oznámí zejména:

• existenci incidentu,
• známý nebo předpokládaný charakter působení,
• dotčené osoby nebo struktury,
• požadovaný stupeň Phoenixu,
• dostupná zjištění důležitá pro společnou práci.

Aktivace neznamená povinnost odhalit iniciační tajemství nebo neveřejné techniky dané tradice.

HLAVA V · SPOLEČNÁ DOKTRÍNA I.–V. STUPNĚ

Článek 8 — Charakter ochranných stupňů

Stupně PHOENIX I až PHOENIX V tvoří společnou ochrannou doktrínu Unie.

Od prvního stupně mohou v rámci magického pojetí jednotlivých členských tradic probíhat:

ochranná opatření, přerušování působení, očištění, uzavírání vazeb a návratová opatření.

Pokud příslušná tradice uznává princip trojnásobného návratu, může jej uplatňovat v rámci vlastního rituálního systému.

Základním principem stupňů I–V však zůstává:

Phoenix chrání a reaguje na zachycené působení.

HLAVA VI · PHOENIX I — TRIAD

Článek 9

PHOENIX I představuje základní stupeň alianční ochrany.

Vedle napadené organizace se do operace zapojí nejméně tři členské organizace Phoenix Union.

Účelem je rychle vytvořit kolektivní ochranu bez nutnosti mobilizovat celou Unii.

HLAVA VII · PHOENIX II — CIRCLE

Článek 10

PHOENIX II se aktivuje při pokračování nebo zvýšení rozsahu incidentu.

Počet zapojených organizací nebo členů se proti prvnímu stupni rozšiřuje podle předem stanovených mobilizačních pravidel Phoenix Union.

Úkolem je zesílení již probíhající společné ochrany.

HLAVA VIII · PHOENIX III — AEGIS

Článek 11

PHOENIX III představuje rozsáhlou kolektivní mobilizaci.

Do ochranného režimu vstupuje nejméně jedna třetina disponibilní členské kapacity Phoenix Union.

Článek 12 — Ochrana Rady

Incident cílený proti aktuálnímu členu Rady Phoenix v souvislosti s jeho funkcí nebo postavením nejvyššího představitele členské organizace automaticky otevírá nejméně:

PHOENIX III — AEGIS

Nižší stupeň se v takovém případě nepoužije.

Pokud má Phoenix Union například 600 disponibilních členů, představuje třetí stupeň mobilizaci nejméně 200 členů.

HLAVA IX · PHOENIX IV — BASTION

Článek 13

PHOENIX IV je mimořádný rozsáhlý ochranný stav.

Aktivuje se zejména tehdy, jestliže:

• předchozí stupně nedokázaly incident ukončit,
• dochází k jeho dalšímu rozšiřování,
• je zasaženo více částí Unie,
• nebo je bezprostředně ohrožena její společná struktura.

Mobilizuje se přibližně dvoutřetinová kapacita Unie.

HLAVA X · PHOENIX V — TOTAL SHIELD

Článek 14 — Úplná mobilizace

PHOENIX V je nejvyšším stupněm standardní kolektivní ochrany.

Jeho aktivací vzniká povinnost zapojení všem členským organizacím Phoenix Union.

Žádný člen nemůže odmítnout účast pouze proto, že incident původně nevznikl v jeho vlastní organizaci.

Článek 15 — Total Shield

V režimu Total Shield jsou souběžně aktivovány dostupné ochranné kapacity Unie.

Každá tradice nadále používá vlastní systém.

TOTAL SHIELD je posledním obranným stupněm Protokolu Phoenix.

HLAVA XI · ESKALACE

Článek 16

Základní eskalační posloupnost je:

Není nutné projít každým stupněm postupně, pokud povaha incidentu podle tohoto zákona přímo vyžaduje vyšší stupeň.

HLAVA XII · BROKEN SHIELD — ZLOMENÝ ŠTÍT

Článek 17 — Povaha Broken Shield

BROKEN SHIELD není šestým stupněm Protokolu Phoenix.

Je samostatným mimořádným režimem.

Jeho vyhlášením Rada konstatuje, že standardní ochranná a návratová doktrína nebyla schopna ukončit pokračující hrozbu a že byly splněny podmínky pro přechod k aktivní magické protioperaci.

Článek 18 — Pravomoc aktivace

Broken Shield nemůže aktivovat:

• jednotlivý člen Unie,
• jednotlivá členská organizace,
• ani jednotlivý člen Rady.

Může jej vyhlásit výhradně Rada Phoenix.

Článek 19 — Hlasování

Pro aktivaci Broken Shield musí hlasovat nadpoloviční většina všech členských organizací Phoenix Union.

Platí:

Jedna organizace = jeden hlas.

Rozhodující je počet všech členů Rady, nikoli pouze počet přítomných.

Má-li Phoenix Union 20 členských organizací, je proto nutných nejméně 11 hlasů PRO.

HLAVA XIII · ZMĚNA DOKTRÍNY PŘI BROKEN SHIELD

Článek 20

Vyhlášení Broken Shield představuje v interním magickém rámci Unie přechod od reaktivní doktríny k aktivní magické protioperaci.

Pro její pokračování již není nutné čekat na každé další jednotlivé působení protistrany.

Rozhodujícím základem je mandát udělený Radou Phoenix.

Článek 21 — Konfrontační tradice

Po vyhlášení Broken Shield mohou být aktivovány členské tradice specializované na konfrontační nebo levoruké magické systémy.

V rámci vlastních duchovních a rituálních systémů mohou používat také praktiky, které jejich tradice označují například jako:

• kletby,
• svazování,
• rituální odvrácení,
• přerušování vazeb,
• konfrontační rituály,
• nebo jiné útočné magické postupy.

Phoenix Union neurčuje jednotlivým tradicím jejich teologii ani magickou metodologii.

Článek 22 — Hranice mandátu

Broken Shield je mandátem k magické či rituální protioperaci v rámci přesvědčení a tradic členů.

Není oprávněním k fyzickému násilí, poškozování majetku, vyhrožování, stalkingu, obtěžování ani jiné protiprávní činnosti vůči skutečným osobám.

Tato hranice nemůže být rozhodnutím Rady zrušena.

HLAVA XIV · UKONČENÍ BROKEN SHIELD

Článek 23

Broken Shield trvá do okamžiku, kdy Rada Phoenix rozhodne o jeho ukončení.

Ukončením aktivního mandátu se všechny členské struktury vracejí do příslušného ochranného nebo standardního režimu.

O výsledku operace vznikne interní záznam Rady.

HLAVA XV · ZÁKAZ ZNEUŽITÍ PHOENIXU

Článek 24

Protokol Phoenix nesmí být aktivován za účelem:

• řešení osobní msty,
• vynucování soukromých sporů,
• získávání výhody nad jinou tradicí,
• potlačování legitimního nesouhlasu,
• nebo zatažení Unie do konfliktu, který aktivující představitel vědomě nepravdivě vydává za napadení.

Úmyslné zneužití Protokolu Phoenix představuje závažné porušení závazků členské organizace.

HLAVA XVI · SUVERENITA TRADIC

Článek 25

Žádná členská organizace není povinna předat jiné organizaci:

• iniciační tajemství,
• neveřejné rituály,
• interní magické postupy,
• identitu osob, jejichž totožnost není pro operaci nezbytná,
• ani jiné chráněné části své tradice.

Kolektivní obrana neznamená kolektivní vlastnictví vědění.

HLAVA XVII · ZÁKLADNÍ ZÁSADY PHOENIXU

Článek 26

Phoenix Union uznává následující zásady:

1. Suverenita — Každá tradice zůstává sama sebou.
2. Rovnost — Jedna členská organizace má jeden hlas.
3. Nejvyšší autorita — V Radě sedí pouze nejvyšší představitel členské organizace.
4. Nedělitelnost mandátu — Mandát v Radě ani právo aktivace Phoenixu nelze delegovat.
5. Kolektivní ochrana — Řádně aktivovaný Phoenix zakládá povinnost pomoci.
6. Proporcionalita mobilizace — Rozsah zapojení roste podle stupně incidentu.
7. Svoboda tradice — Společný je cíl; technika zůstává věcí jednotlivých tradic.
8. Ochrana Rady — Incident proti členu Rady otevírá nejméně PHOENIX III.
9. Total Shield — PHOENIX V znamená úplnou mobilizaci členských organizací.
10. Broken Shield — Přechod k aktivní magické protioperaci může autorizovat pouze nadpoloviční většina celé Rady Phoenix.
11. Reprezentace a kontinuita — Mandát Praesese je volený a časově omezený; kontinuitu Unie drží trvalá funkce Cancellarius.
12. Neslučitelnost funkcí — Nikdo nemůže zastávat úřad Praesese a Cancellaria současně, ani dočasně.
13. Nástupnictví reprezentace — Vicepraeses je volen v téže volbě jako Praeses a při předčasném konci mandátu přebírá funkci automaticky.
14. Rotace funkce — Nikdo nemůže být zvolen na více než dvě bezprostředně po sobě jdoucí období; poté je nutné vynechat nejméně jedno celé čtyřleté období.
15. Spor před eskalací — Spor mezi členy se řeší mechanismem Unie; Protokol Phoenix nelze proti jinému členu použít před vyčerpáním tohoto mechanismu.
16. Unie stojí za svým členem — Ve vnějším sporu stojí Phoenix za svým členem a zároveň nestranně posuzuje, zda jsou splněny podmínky kolektivní ochrany.

HLAVA XVIII · VEDENÍ UNIE

Článek 27 — Přechodná reprezentace

Do 31. prosince 2026 reprezentují Unii navenek společně její tři zakladatelé: Noctira, Drakar Tenebris, Magus Arcani.

Každý z nich může Unii samostatně zastupovat v komunikaci, jednáních a diplomatických kontaktech.

Jeden zakladatel však nesmí sám přijmout zásadní závazek jménem celé Unie; zásadní smlouva, přijatý závazek nebo oficiální politické stanovisko vyžadují pravidla Rady Phoenix, případně souhlas všech tří zakladatelů.

Zabraňuje to budoucímu sporu o to, kdo Unii zavázal a k čemu.

Článek 28 — Praeses Consilii Phoenicis

Praeses Consilii Phoenicis je předsedajícím Rady Phoenix a od 1. ledna 2027 hlavním reprezentantem Unie navenek.

Funkce je volená a mandátní; není dědičná ani trvalá. Funkční období Praesese je čtyřleté.

První volba proběhne 1. ledna 2027; první řádný mandát tedy poběží na období 2027–2030 a další volba bude na začátku roku 2031.

Praeses vede Radu a reprezentuje Unii, nerozhoduje však sám: rozhodnutí Unie zůstávají Radě.

Praeses, který dokončí druhé bezprostředně po sobě jdoucí období, už kandidovat nemůže; pokud zůstává nejvyšším představitelem své organizace, zůstává i členem Rady Phoenix a zachovává její hlas.

Limit zvolení: nikdo nemůže být zvolen Praesesem na více než dvě bezprostředně po sobě jdoucí období. Poté musí vynechat nejméně jedno celé čtyřleté období; po jeho uplynutí je znovu způsobilý kandidovat.

Příklad: 2027–2030 první období, 2031–2034 druhé období, 2035–2038 nesmí kandidovat, od volby pro období 2039–2042 může znovu.

Článek 29 — Vicepraeses Consilii Phoenicis

Vicepraeses Consilii Phoenicis se zřizuje od prvního řádného období, tedy od 1. ledna 2027.

Vicepraeses není jmenován dodatečně: je legitimován toutéž volbou jako Praeses, a to jako kandidát s druhým nejvyšším počtem hlasů v hlavní volbě.

Pokud Praeses dočasně nemůže funkci vykonávat, zastupuje jej Vicepraeses.

Pokud funkce Praesese zanikne — smrtí, rezignací nebo odvoláním — Vicepraeses se automaticky stává Praesesem na zbytek čtyřletého období. Dočasný Praeses se nejmenuje a mimořádná volba se nekoná.

Pokud je funkce Vicepraesese uprázdněná, nebo ji Vicepraeses nemůže či nechce přijmout, nastupuje kandidát, který v poslední řádné volbě skončil třetí; pokud ani to není možné, čtvrtý; teprve potom zvolí Rada nového Vicepraesese ze svého středu.

Po celou dobu výkonu funkce musí být Vicepraeses členem Rady Phoenix; pokud jeho mandát v Radě zanikne, zaniká s ním i funkce Vicepraesese (článek 33).

Článek 30 — Volba Praesese: nominace, hlavní volba a remíza

Volba Praesese probíhá ve dvou kolech, která jsou dvěma odlišnými politickými fázemi.

V nominačním kole má každý člen Rady Phoenix dva hlasy. Nejvýše jeden z nich může dát sobě; druhý hlas musí dát jinému kandidátovi. Každá organizace hlasuje prostřednictvím svého nejvyššího představitele — Rada tedy hlasuje hlasy členských organizací, nikoli hlasy jejich jednotlivých členů.

Čtyři kandidáti s nejvyšším součtem z nominačního kola postupují do hlavní volby.

V hlavní volbě se nominační hlasy smažou a všichni členové Rady hlasují znovu, a to pouze mezi těmito čtyřmi.

Kandidát s nejvyšším počtem hlasů se stává Praeses Consilii Phoenicis; kandidát s druhým nejvyšším počtem se stává Vicepraeses Consilii Phoenicis. Třetí a čtvrté místo samo o sobě funkci nezakládá, určuje však pořadí pro obsazení uprázdněné funkce Vicepraesese.

Je-li remíza rozhodná pro postup do hlavní volby nebo pro první či druhé místo, proběhne mezi dotčenými kandidáty rozstřelovací hlasování; pokud je i rozstřel nerozhodný, hlasuje se znovu podle stejných pravidel; při třetí rovnosti rozhodne los.

Cancellarius není způsobilý pro funkci Praesese a jeho hlas nikdy nerozhoduje. Jeho hlas proto vždy může patřit jen jinému kandidátovi.

Výsledky obou kol se ukládají do interního archivu Phoenixu.

Dvoukolový model znamená, že nikdo nezíská vedení jen relativní většinou mezi mnoha kandidáty: nominační kolo vybere čtyři a teprve potom proběhne skutečná volba vedení.

Při 300 členských organizacích by Rada odevzdala 600 nominačních hlasů, do hlavní volby by však postoupili jen čtyři kandidáti.

Článek 31 — Cancellarius Phoenicis

Cancellarius Phoenicis je trvalá a nevolená funkce.

Kancléř zajišťuje kontinuitu Unie, její administrativní a technickou infrastrukturu a rozvoj interních systémů.

Funkce tedy není závislá na čtyřletém cyklu Praesese.

Funkce Cancellaria není vázána na vedení členské organizace. Kancléř může přestat být nejvyšším představitelem své organizace, předat její hlas v Radě svému nástupci a přestat být členem Rady — a zůstává Cancellarius Phoenicis.

Úřad Cancellaria nezakládá v Radě Phoenix samostatné místo ani samostatný hlas.

Je-li Cancellarius zároveň nejvyšším představitelem členské organizace, disponuje právě jedním hlasem — hlasem této organizace. Jeho legitimita k hlasování v Radě pochází z členské organizace, nikoli z úřadu Cancellaria.

Přestane-li být Cancellarius nejvyšším představitelem této organizace, přechází hlas s funkcí na jeho nástupce, zatímco úřad Cancellaria mu zůstává.

Cancellarius se tedy může účastnit práce Rady i každé volby Praesese tak dlouho, dokud vede svou organizaci — a nikdy nemůže převzít předsednictví, protože úřad Cancellaria je neslučitelný s úřadem Praesese (článek 32).

Článek 32 — Neslučitelnost funkcí a uprázdnění

Úřad Cancellarius Phoenicis je neslučitelný s úřadem Praeses Consilii Phoenicis.

Cancellarius nemůže být do funkce Praeses zvolen, ani ji nemůže převzít dočasně.

Reprezentativní mandát se na Cancellaria nepřevádí nikdy, ani při uprázdnění funkce Praesese: nástupnictví patří Vicepraesesovi.

Článek 33 — Způsobilost vázaná na členství v Radě

Praesesem nebo Vicepraesesem může být zvolen pouze člen Rady Phoenix a tato způsobilost musí trvat po celou dobu výkonu funkce.

Členství v Radě se odvozuje od postavení nejvyššího představitele členské organizace. Přestane-li být osoba nejvyšším představitelem své organizace, přestává být i členem Rady.

Zanikne-li mandát v Radě, zaniká ve stejném okamžiku i funkce v předsednictvu. Nemusí se hlasovat o odvolání a nikdo nemusí rezignovat: přestala být splněna základní podmínka pro výkon funkce.

Totéž platí pro Vicepraesese.

Uvolní-li se tímto způsobem funkce Praesese, Vicepraeses se automaticky stává Praesesem a dokončí původní čtyřleté období.

Uvolněné místo Vicepraesese se obsadí kandidátem, který v poslední volbě skončil třetí — ovšem pouze pokud je stále členem Rady a funkci přijme. Není-li to možné, nastupuje kandidát ze čtvrtého místa. Pokud není dostupný ani jeden, zvolí Rada nového Vicepraesese ze svého středu.

Ztratí-li mandát v Radě současně Praeses i Vicepraeses, použije se stejné pořadí z poslední volby, případně Rada provede mimořádnou volbu.

Členská organizace nemůže Praesese Phoenix Union odvolat — takové oprávnění nemá. Může však podle svých pravidel vyměnit svého nejvyššího představitele. Byl-li touto osobou Praeses, je zánik jeho funkce pouze automatickým důsledkem změny uvnitř jeho organizace.

Mandát Praesese a Vicepraesese stojí na členství v Radě Phoenix. Mandát Cancellaria stojí na kontinuitě Phoenix Union.

Článek 34 — Limit zvolení a dokončení cizího mandátu

Limit funkce Praesese se počítá ve zvoleních: nikdo nemůže být zvolen Praesesem na více než dvě bezprostředně po sobě jdoucí období.

Poté musí vynechat nejméně jedno celé čtyřleté období; po jeho uplynutí je znovu způsobilý kandidovat.

Dokončení zbytku cizího mandátu se jako řádné období nepočítá — jde o dokončení mandátu, který byl svěřen někomu jinému.

Příklad: někdo dokončí zbytek cizího mandátu třeba několik měsíců, poté může být řádně zvolen dvakrát po sobě (například 2031–2034 a 2035–2038) a pak musí vynechat jedno celé období. Dřívější pravidlo, které počítalo zkrácený mandát delší než dva roky jako celé období, se tedy už nepoužívá.

Článek 35 — Čtyři vrstvy autority

Vedení Unie je postavené ve čtyřech oddělených vrstvách:

1. Rada rozhoduje — Rada Phoenix zůstává nejvyšší kolektivní autoritou Unie: jeden řád, jeden hlas.
2. Praeses reprezentuje a předsedá — Volená funkce se čtyřletým mandátem: vede Radu a zastupuje Unii navenek.
3. Vicepraeses zajišťuje nástupnictví reprezentace — Zvolen v téže volbě: zastupuje při dočasné nezpůsobilosti a přebírá funkci, pokud mandát předčasně skončí.
4. Cancellarius zajišťuje kontinuitu systému — Trvalá funkce, která drží chod Unie: administrativa, technická infrastruktura a interní systémy.

Rada rozhoduje.

Praeses reprezentuje a předsedá.

Vicepraeses zajišťuje nástupnictví reprezentace.

Cancellarius zajišťuje kontinuitu systému.

HLAVA XIX · PAX PHOENICIS — ŘEŠENÍ SPORŮ

Článek 36 — Podstata Pax Phoenicis

Pax Phoenicis je protokol řešení sporů. Stojí samostatně vedle Protokolu Phoenix: ochrana a řešení sporů jsou dva odlišné systémy.

Pax Phoenicis má dvě větve: Concordia Phoenicis pro spory mezi členy Unie a Causa externa pro spor člena s nečlenskou organizací.

Účelem je vyřešit spor dříve, než z něj vznikne incident vyžadující kolektivní ochranu.

Nejdříve se snažíme spor vyřešit.

Pokud nastanou podmínky ochrany, člen nezůstává sám.

Článek 37 — Concordia Phoenicis: spor mezi členy

Ve sporu mezi dvěma členskými organizacemi vystupuje Phoenix jako skutečný arbitr: obě strany přijaly Základní zákon a mají stejná práva.

Řízení má čtyři stupně:

• Konzultace — člen oznámí spor Unii; nejde ještě o ochrannou aktivaci. Cancellarius případ založí a shromáždí stanoviska a dokumentaci.
• Smír — Unie nabídne stranám přímé institucionální jednání s cílem uzavřít věc bez rozhodování o vině.
• Mediace — neutrální osoby z Phoenixu pomáhají stranám najít dohodu; mediátorem nesmí být nikdo přímo spojený s některou ze stran.
• Arbitráž — nezávislý panel Unie může konstatovat porušení pravidel Unie a určit institucionální nápravu.

Vstupem do Phoenixu členská organizace předem přijímá, že určité meziorganizační spory mohou být předloženy tomuto panelu.

Článek 38 — Zákaz vnitřní eskalace

Žádná členská organizace nesmí použít Protokol Phoenix jako nástroj proti jiné členské organizaci před vyčerpáním mechanismu řešení sporů Unie.

Výjimkou je bezprostřední ochrana před právě probíhajícím závažným incidentem.

Spor mezi členy jde nahoru k Unii, nikoli horizontálně do eskalace.

Uvnitř Unie se nevytvářejí tábory. Obě organizace jsou vůči unijnímu orgánu v rovném postavení.

Článek 39 — Causa externa: spor s nečlenem

Ve sporu s nečlenskou organizací Phoenix nestojí mezi stranami. Stojí za svým členem.

Nečlenská organizace Základní zákon nepřijala, a Phoenix ji tedy nemůže nutit podrobit se své arbitráži. Může jí však nabídnout jednání a mediaci — a svého člena zastupovat.

Jakmile člen spor Unii předloží, může se z individuálního sporu stát spor vedený také na úrovni Phoenix Union.

Externí organizace pak nejedná jen s covenem o dvaceti členech, ale s institucionální protistranou.

Článek 40 — Institucionální podpora a převzetí sporu

Vnější spor má tři kroky:

1. Předložení sporu — Phoenix automaticky poskytne členu institucionální podporu a případ převezme do evidence.
2. Převzetí sporu Unií — Phoenix může vůči nečlenské straně vystupovat společně se členem: komunikovat, žádat vysvětlení, navrhnout řešení a hájit zájmy svého člena.
3. Posouzení ochranného důvodu — ukáže-li se, že jde o incident spadající pod Základní zákon, přestává jít pouze o spor a aktivuje se příslušný stupeň kolektivní ochrany.

Pokud se věc vyřeší jednáním, ochranný mechanismus se aktivovat nemusí.

Článek 41 — Nestrannost při posuzování ochranného důvodu

Phoenix není neutrální vůči vlastnímu členovi. Je však nestranný při určování, zda jsou splněny podmínky kolektivní eskalace.

Kolektivní zastupování není prohlášením člena za nevinného ani za oprávněného.

Člen, který konflikt sám vyvolá a následně si přivolá Unii, spoléhá na posouzení, které nemusí dopadnout v jeho prospěch.

Článek 42 — Commissio Causarum Phoenicis

Pax Phoenicis provozuje Commissio Causarum Phoenicis — sbor pověřených komisařů Unie. Členské organizace do něj mohou nominovat své lidi: například někoho zkušeného v dané tradici, někoho na dokumentaci, dalšího na komunikaci nebo analýzu.

Pro konkrétní případ se ze sboru sestaví případová komise, zpravidla o pěti až devíti lidech podle složitosti případu. Není důvod stanovovat jeden počet na všechno.

Týká-li se případ oblasti, které dobře rozumějí některé tradice, komise si může přibrat jejich lidi — ne proto, že jsou nejvyššími představiteli, ale protože rozumějí konkrétnímu tématu.

Spor člena Phoenixu tak nemusí vyšetřovat třináct velekněží a velmistrů. Klidně na něm může pracovat několik lidí z různých členských organizací.

Článek 43 — Závěr komise a jeho účinky

Komise má tři jasně oddělené výstupy a tím její rozhodovací pravomoc končí:

• Skutkový závěr — co Komise na základě podkladů zjistila: co považuje za doložené, nedoložené nebo sporné.
• Klasifikace případu — co podle Komise případ představuje: běžný spor, porušení pravidel, incident vyžadující ochranu, závažnou eskalaci.
• Doporučení Radě — co by podle Komise měl Phoenix udělat.

Komise nestojí nad Radou: připravuje jí odborně prošetřený případ, aby nejvyšší představitelé nerozhodovali naslepo.

Článek 44 — Rozdělení pravomocí: komise šetří, Rada koriguje

Konečné rozhodnutí zůstává nejvyšším představitelům členských organizací — právě oni nesou autoritu a odpovědnost za své organizace. Komise disponuje odbornou autoritou; Rada disponuje mandátem.

Rada nemusí doporučení Komise přijmout. Může přijmout tvrdší nebo mírnější opatření, ovšem jen v rozsahu, který jí Základní zákon dovoluje.

Rada však nepřehlasuje fakta. Tam, kde Komise skutkový stav zjistila, může Rada zejména:

• vzít skutkový závěr na vědomí a nesouhlasit s jeho hodnocením;
• považovat dokazování za nedostatečné a vrátit věc Komisi k doplnění;
• přijmout skutkový závěr, ale zvolit jiná opatření, než jaká byla doporučena.

Po předložení závěrečné zprávy může kterýkoli člen Rady předložit alternativní návrh usnesení. Rada poté hlasuje o návrzích podle svého jednacího řádu.

Komise zjišťuje.

Rada rozhoduje.

Praeses reprezentuje.

Cancellarius zajišťuje kontinuitu.

Článek 45 — Podjatost

Při sporu člen A × člen B nesmí o výsledku šetření rozhodovat lidé z A ani z B. Ti mohou dodávat podklady, mít svého kontaktního zástupce a vyjadřovat se, ale samotnou komisi tvoří ostatní organizace.

Při sporu s nečlenem může členská organizace na případu velmi aktivně spolupracovat, její lidé však nesmějí sami napsat konečný závěr, že byla v právu. Konečný závěr musí nést Phoenix prostřednictvím komise.

Právě tím bude mít vůči vnějšímu subjektu mnohem větší váhu.

Článek 46 — Role Cancellaria v řízení

Cancellarius nerozhoduje o vině.

Cancellariát provozuje celý případový systém: číslo případu, elektronický spis, oprávnění, audit změn, zabezpečení důkazů, archiv, hlasování komise, komunikaci mezi organizacemi a následné uložení rozhodnutí.

Totéž platí pro hlasovací systémy Unie: technická správa systému nezakládá politickou pravomoc. Cancellarius a jím pověření správci mohou obnovit službu nebo opravit závadu, nesmějí však administrátorskou funkcí změnit odevzdaný hlas, výsledek hlasování ani přijaté usnesení Rady. Každý zásah do hlasovacích systémů se zapisuje do auditu, který nelze přepsat.

Článek 47 — Vztah k ochrannému protokolu

Pax Phoenicis slouží k vyřešení sporu. Kolektivní ochrana zůstává v Protokolu Phoenix.

Zjistí-li komise během šetření, že už nejde jen o spor, ale jsou splněny podmínky ochranného protokolu, platí: CAUSA → PROTECTIO PHOENICIS I–V.

Přesun je možný jen tehdy, jsou-li podmínky ochrany splněny nezávisle na vedení sporu. Broken Shield zůstává samostatnou mimořádnou eskalací, kterou nemůže spustit jednotlivý člen ani jedna organizace; může ji autorizovat pouze Rada požadovanou většinou.

ZÁVĚREČNÉ USTANOVENÍ

Členství v Phoenix Union není pouze právem využívat ochrany ostatních.

Je současně slibem, že pokud bude jiný člen potřebovat Phoenix, ostatní povstanou na jeho obranu.

Žádná členská organizace se přijetím tohoto zákona nevzdává své identity.

Vzdává se pouze práva říci:

„Tento útok se nás netýká.“

Protože od okamžiku přijetí do Phoenix Union platí:

Jeden může být napaden.

Nikdy však nebude bránit sám.